Spojení s duší.

Jeden dávný příběh.

Zavírám oči a hned mě zářící postava v plášti podává ruku a vede po schodech. Stoupáme výš a výš až dojdeme na balkón. Dostávám otázku "Podívej se dolů.....vidíš se?" Já se rozhlížím, nikde se nevidím.....

Ta krásně zářící postava vedle mě je má duše, už jí cítím. Otáčí mě k zrcadlu a chce abych se podívala na sebe. Vůbec se mi do toho nechce, koukám po schodišti...má duše mě drží a povídá "podívej se, chci ať se vidíš"..... Dívám se, jde to těžce a po chvíli v zrcadle vidím stařenu, hlava zahalená v cáru látky a před sebou kouli....Vědma, léčitelka. Před chýší v horách stojí zástupy lidí, také zahalených v prostém oblečení. Přicházejí žádat o radu a je jich tolik, že nemá čas na odpočinek. A tak všem radí a pomáhá den co den. Je unavená a bez lásky, už jí totiž její poslání netěší. Jednoho dne se rozčílí a křičí "dost, dost, běžte všichni pryč". Odehnala všechny a uzavřela se do sebe. Stala se z ní zahořklá stařena.

Proč? Opustila sama sebe, svou laskavost i radost ze života, nenaslouchala svému tělu,  opustila hlas svého srdce.... Chtěla tolik pomoci druhým, že nakonec ublížila sobě. Zapomněla na sebe, zradila sama sebe.

Ten dávný příběh skončil nedůvěrou a propisoval se do dalších životů této duše.

A v současném životě ?

Opravuji svůj vzorec, přehrávám si situaci tenkrát, jak to mohlo být.

.....Vycházím ven z té chýše, protahuji se, zvedám ruce k nebi a slunci, které svítí. Jsem mladá a krásná žena. Je tam tak nádherně, vítr pofukuje, vzduch voní kvítím a bylinami, ptáčci zpívají. Nadechnu se, podívám se na ty lidičky co čekají a říkám " moji milí, jsem moc unavená a potřebuji odpočívat, abych se vám mohla opět věnovat. Prosím, odpočiňte si i vy a zítra budu pokračovat." Cítím opět sílu a vidím své vlastní světlo, vnímám svou šťastnou duši. Vidím jak se všichni ti čekající lidé narovnali, odhodili ty roušky na hlavách a uzdravili se se mnou....

No a já (mé tělo) stále stojím u zrcadla a vedle má zářící duše. Objímáme se "A ano jsme jedno tělo a duše"..... Slyším hlas své duše "potřebuji tě, abychom moli tvořit společně, pojď půjdeme žít a tvořit, léčivé obrázky pro duši ".... Ještě se díváme z balkónu a vidíme své světlo tam dole na zemi......a jdeme zpět po schodech dolů.....na Zem. Jsme láska v těle.

Tento příběh jsem napsala na základě své vizualizace, svého spojení se sebou. Dne 8.4.2020

S laskavou energií mé duše. Věrka