Je to škoda? Je to škola!

Žijeme přes tolik filtrů, že nevidíme své vlastí možnosti, svojí sílu a jedinečnost.

Po staletí bojů, utrpení, ponižování a bolesti, ztrát i chamtivosti, chudoby i hojnosti. To všechno se v nás spojuje. To všechno si neseme i v naší rodové linii. To všechno se dotýká nás všech. To všechno se mění v tuto chvíli. To všechno máš možnost zastavit teď. To všechno se v náš prospěch děje, i když se zrovna jeden nesměje. To všechno je i náš děj, naše škola, která volá hola, hola. 

Tak jako ve škole se učíme a na novou zkušenost s otevřenou pusou hledíme. Tak jako ve škole od života dostáváme známky, ale i poznámky. Tak jako ve škole od prvního ročníku se učíme, tak i v životě ročník po ročníku, zkušenost za zkušeností procházíme. Tak jako ve škole se život ubezpečí, že látku už známe, jinak si totiž opáčko dáme a do vyššího ročníku nestoupáme. Když maturita se přiblíží, strach z dospělosti se na chvíli do hlavy vplíží. Znám dost, vím dost, jsem připraven/á dost? Naše obavy a strachy. Tlak okolí i současné doby se stále snaží, abychom sami sebe, svoji sílu nikdy nepoznali.

Tak jako ve škole k autoritám stále vzhlížíme a nebo je haníme. Tak jako ve škole, jen tak bez ducha sedíme, tak i bez spojení se sebou na život civíme a stále se divíme. Nediv se člověče, protože jinak ti život mezi prsty proteče. 

Začni se sám sebe ptát, co ty pro lepší život můžeš udělat. Začni se sám na sebe smát, sebe i druhé objímat a milovat. To je ta maturita, která s kartami tvého života zamíchá.

Přeji nám všem úspěšnou maturitu života. Věrka

PS: Pokud cítíš potřebu a jsi na místě, kde se necítíš dobře a chceš se na to podívat, pak spolu můžeme projít nepochopenou látku tvého života.